2. Od tolerančního patentu do stavby kostela (1781–1862)

Protireformace byla provedena v kdysi úplně evangelické Ostravě tak důkladně, že když roku 1781 byl vydán toleranční patent, jímž se po stošedesátiletém pronásledování opět povoluje hlásiti se k víře evangelické, nepřihlásil se v Ostravě za evangelíka nikdo. Teprve v roce 1838 je v ostravské kronice opět zmínka o evangelíku v Ostravě. Píše o něm ostravský magistrát Krajskému soudu v Hranicích takto: „Dotyčný se slušně chová, neuráží cítění katolíků a světí všechny katolickou církví zasvěcené svátky.“ Je to smutné, když povážíme, že předkové všech úředníků ostravského magistrátu byli kdysi evangelíci a po dvou stech letech jejich potomci píší o evangelíku jako o exotickém jevu. Evangelický sbor a. v. vděčí za svůj vznik a prudký rozvoj Bohu všemohoucímu, který všechno spravuje a řídí. Z jeho vůle a lásky vznikla železnice, doly na uhlí, Vítkovické hutě i různé továrny. Než vzrůst Ostravy způsobil, že mezi novými osídlenci byli také evangelíci. Přicházeli jednak z evangelického Suchdola, jednak z evangelického Těšínska. Roku 1855 je napočítáno v Ostravě již 200 evangelíků. Tento počet začal rok od roku růst a rozvíjet se. S rozvojem rostla také tesknota a touha po Božím slovu. Ostrava náležela tehdy do sboru v Suchdolu, kde byl v té době farářem Sepéšy, který byl současně seniorem pro východní Moravu. Ředitelství Severní dráhy vypravovalo dvakrát do roka zdarma zvláštní vlak z Ostravy do Suchdola, aby se mohli ostravští sborovníci zúčastnit bohoslužeb. Na ředitelství to dojednal horlivý Edward Gistl z Přívozu. První zdejší železničáři pocházeli převážně z německého suchdolského sboru. Ne všichni ostravští evangelíci jezdili však do Suchdola, poněvadž se tam konaly bohoslužby jen německy. Mnozí (jiní, totiž ti, kdo pocházeli z Těšínského Slezska a byli zaměstnaní v uhelných dolech a vítkovických hutích) chodívali pěšky do Dolních Bludovic (4 hodiny) a ti, jimž bylo do Bludovic daleko, se shromažďovali k domácím pobožnostem, při nichž chválili Boha písněmi z kancionálu Jiřího Třanovského a posilovali duši slovem Božím a kázáními z postily Dombrovského. Roku 1856 hledali naši předkové v Ostravě nějakou slušnou místnost, v níž by se mohli k bohoslužbám shromažďovati, avšak nepodařilo se jim to. Senior Sepéšy ze Suchdola při každém pohřbu horlivě napomínal ostravské souvěrce, by byli pevni ve víře a měli naději, že se snad jednou podaří v Ostravě menší kostelíček postavit, v němž by se scházeli kolem slova Božího. [Jen naprostý nedostatek vhodného místa v přelidněné Ostravě působil, že tyto výzvy byly neproveditelné, a vyvolávaly v evangelících jen skličující poznání, že prozatím musejí svou víru žít v tichosti a trpělivě očekávat lepší budoucnost.] Založení evangelického hřbitova Do roku 1857 se evangelíci v Ostravě pochovávali na městském hřbitově v Moravské Ostravě (nyní Husův sad). Roku 1857 zemřel v Ostravě následkem úrazu ve Vítkovických železárnách, [které patřily svobodnému pánovi von Rothschild], syn evangelického pastora z Německa, přijel také senior Sepéšy ze Suchdola, aby mrtvého mladíka na ostravském hřbitově pochoval. Římsko-katolické duchovenstvo však prohlásilo, že městský hřbitov je pouze pro katolíky a nedovolilo mladíka v Ostravě pochovat. Pohřební průvod došel k hřbitovní bráně – a ta byla zamčená. Pohřeb se musel odložiti, potom byl mrtvý převezen do Suchdola a tam pochován. Tento čin vyvolal veliké pobouření mezi ostravskými evangelíky, kteří dne 13. července 1857 se sešli na sborovém shromáždění a schválili založiti v Ostravě vlastní hřbitov. (Také ovšem ten čin netolerance naplnil hořkostí některé šlechetně smýšlející bratry katolíky.) Shromáždění dalo plnou moc p. Severinu Johannovi, lékárníkovi a majiteli nemovitostí, a hornickému radovi Leopoldu Fiedlerovi, aby vyhledali a zakoupili vhodný pozemek. Za vydatné pomoci Vítkovických železáren byl zakoupen pozemek při silnici z Ostravy do Vítkovic v blízkosti jámy Šalomounovy od Antonína Ausigrocha (Anasigrocha), majitele vodního mlýna v Ostravě. (srov: K baronu Rothschildovi byla směřována prosba o příspěvek, a ten ochotně zaplatil Anasigrochovi celou částku.) Severní dráha hradila výlohy s oplocením hřbitova a město Ostrava darovalo deset tisíc cihel ze své cihelny na stavbu márnice nebo kaple. [Přispěli také někteří šlechetně smýšlející katolíci.] Hřbitov byl roku 1858 seniorem Sepéšym slavnostně odevzdán svému účelu. Při posvěcení byli přítomni nejen spoluvyznavači víry z blízka i z daleka, ale také značný počet bratří katolíků.

1. Město Ostrava
2. Od tolerančního patentu do stavby kostela (1781–1862)
3. Kostel
4. Nový kostel