Počátek listopadu má téměř každý z nás jistě spojen se svátkem „Dušiček“. Toto období nás může vést k mnoha vzpomínkám a přemýšlení o tom, co bylo či bude. Mně tento čas připomíná 3 hlavní poselství:
Vzpomínka a vděčnost – Bůh nám poslal do našich životů spoustu skvělých lidí. Když pak v určitém čase z našich životů odejdou, cítíme obrovský smutek a prázdnotu, jako kdyby odešla část našeho já… Po čase tato bolest „otupí“, ale vzpomínky zůstávají. Tento čas je příležitostí navštívit hroby našich blízkých a zavzpomínat na to, co všechno jsme s nimi prožili. Můžeme děkovat Bohu za jejich životy, za vše, co pro nás udělali, kým pro nás byli. Děkovat za to, co nás naučili a v čem nám byli vzorem a povzbuzením, děkovat za všechny jejich modlitby, které nás podpíraly v naší cestě životem…
Moudře využitý čas – Na tomto světě je vše jen dočasné a každý okamžik i každý život jednou skončí. Možná mnohokrát odkládáme příležitost setkat se s některými přáteli nebo rodinnými příslušníky. Necháváme to na jindy. Ale pak se může stát, že jednoho dne už bude pozdě. V hlavě nám bude znít spousta výčitek a otázek, ale čas už nevrátíme… A proto: snažme se moudře využít život, který nám Bůh tady na zemi dává. Žijme tak, abychom jednou nelitovali toho, co jsme neudělali. Buďme těmi, kteří žijí svůj život pro Boha, tak jak se to Jemu líbí. Těmi, jejichž víra se odráží na každodenních skutcích. Zajímejme se o druhé, nebuďme vůči nim lhostejní. Modleme se za ně, povzbuzujme je, buďme s nimi, řekněme nebo napišme pár laskavých slov, říkejme jim o tom, kým je pro nás Bůh a co vykonal a koná v našich životech. Dělejme to, dokud je čas…
Naděje na setkání – Jako křesťané máme obrovskou naději a výsadu, ze které se můžeme radovat. I když po určitý čas ztratíme své milované a blízké, věříme, že se jednou zase všichni sejdeme v nebi, a pak již budeme na věky spolu. Budeme se spolu radovat v Boží blízkosti…
Kéž je pro každého z nás toto období moudře využitým časem naplněným vděčností a nadějí do budoucna.