Sotva byla fara postavena, přišla nová starost. Kostel již naprosto nevyhovoval, neboť v té době se zvýšil počet duší ve sboru na 4 000. Bylo tedy třeba pomýšlet na stavbu nového kostela. Jak však stavět kostel, když měl sbor ještě značný dluh ze stavby fary? Když si tuto otázku presbyteři na schůzích kladli, říkával farář Michalik: „Pán Bůh nám až dosud pomáhal, věřme, že nám pomůže i dále.“ Důvěra farářova sílila presbyterstvo, které učinilo vážné kroky ke stavbě. Byly pořádány sbírky ve sboru na stavební fond, kromě toho se presbyterstvo obrátilo s prosbou o pomoc na evangelický podpůrný spolek Gustava Adolfa v tuzemsku i zahraničí [(ústřední komise spolku uvádí v roce 1905 ostravský sbor mezi těmi, které mu více přispívají než od něj dostávají)], jakož i na představenstvo města Ostravy a význačné místní průmyslové závody. [(Majiteli průmyslových závodů ovšem byli katolíci a židé. I když se velmi dobře a dobře situovaní státní zaměstnanci a měšťané nacházeli i mezi evangelíky, přece jen převážnou většinu sboru tvořili námezdní dělníci různého druhu.)] Byla uspořádána také loterie, která však nepřinesla očekávaný zisk. Moravskoslezská superintendentura nařídila vykonat ve všech sborech, do její působnosti spadajících, podomní sbírky. Výsledky těchto podomních sbírek byly velmi radostné. Sbírku v Drogomyšli vykonal presbyter Jan Toman ze Slezské Ostravy, sbírku v Těšíně vykonal sám farář Michalik. Ten se také účastnil valné hromady spolku Gustava Adolfa v Kolíně nad Rýnem. Německý evangelický spolek poslal prostřednictvím faráře Kornrumpfa z Berlína faráři Michalikovi na půlroční výpomoc teologa jménem Schütze, který se ubytoval na faře a sloužil německými kázáními, která se tak konala už dvakrát do měsíce. Pomáhal i v kanceláři, aby tak uvolnil místního faráře, kterého čekala ohromná práce při přípravách budování kostela. Na místo Schützeho byl potom poslán ještě f. Behreus, který neměl své místo, ale po uplynutí několika měsíců se do Německa vrátil, aby přijal farářský úřad. Po shromáždění značnější hotovosti byla svolána schůze sborového zastupitelstva, na níž se usnesli postavit v Ostravě nový chrám a byl rovněž zvolen stavební výbor z následujících členů presbyterstva: farář Jan Michalik, ředitel (varianta: kurátor) Teodor Andrée, ředitel Adolf Geisler, Dr. Gustaw Fiedler (tehdejší starosta Ostravy), profesor Alexander Winkler a důlní Pawel Szczurek. Byl vyhlášen veřejný konkurz na plán kostela. Sešlo se celkem 100 projektů, z nichž 3 nejlepší byly peněžně odměněny. Odborníci ohodnotili druhým místem a presbyteři doporučili ke stavbě projekt architektů Fajgla a Trolla z Vídně. Stavba byla zadána ostravské firmě Noe a Storch. Měla státi 200 000 korun. [Poměrně vysoká cena byla způsobena tím, že kostel měl být dost veliký pro neustále rostoucí sbor , a také tím, že se muselo při stavbě počítat s drahotou v Ostravě jako v průmyslovém centru.] Se stavbou se započalo na jaře roku 1905. Při prozkoumání půdy se zjistilo, že půda není dostatečně nosná, že jsou spodní vrstvy na staveništi značně zbahnělé, neboť v blízkosti vedla mlýnská strouha, i bylo rozhodnuto vbíti do země na místě, kde měl stát kostel dřevěné kůly (jehly). Celkem bylo do země zaraženo 900 kůlů, jen pod věží 300. Tato nepředvídaná překážka způsobila, že byl rozpočet značně překročen. [V Ostravě se tedy, i vinou těchto okolností zakládání, stavělo velmi draze!] Položení základního kamene Tato práce se zakládáním budovy pokračovala jen pozvolna. Přesto však bylo možno ve tomtéž roce položit a zazdít i úhelný kámen. V neděli dne 22. 10. 1905 se konala slavnost položení základního kamene nového chrámu. Nepříjemné podzimní počasí, déšť, smíšený se sněhem, neodradilo evangelický lid zúčastniti se této vzácné slavnosti. Ze všech stran se v ten den hrnuly davy ke stavební parcele. Z Ostravy i dalšího okolí se sešlo na 7 000 evangelíků a. v. Hosté byli uvítáni na faře spolkem evang. paní a dívek a pohoštěni. Na staveništi, v místě, kde je dnes oltář, byla malá provizorní hala, velmi pěkně vyzdobená. V ní byl postaven provizorní oltářík. Průvod vyšel ve třičtvrtě na dvanáct od fary. Nejprve šlo duchovenstvo, v čele se slezským seniorem Ondřejem Krzywoniem ze Skočova, po nich cizí hosté, presbyterstvo a ostatní. Slavnost začala o 12. hodině zpěvem písně: „Chvála buď na výsosti“, načež proslovil německé kázání na text: I. Sam. VII, 12 farář Martin Modl z Bílska. Po písni „Hrad přepevný“ pronesl farář Jiří Rusnok z Orlové slavnostní řeč polsky, strhujícím způsobem, svým mohutným hlasem. Základní kámen posvětil slovem Božím a modlitbou senior Krzywoň a zároveň vyřídil pozdrav a blahopřání nemocného superintendenta Dr. Haaseho. Pamětní listinu, k zazdění určenou, napsal a při slavnosti přečetl učitel náboženství Pavel Heczko. Po obvyklých poklepech a proslovech zazpívána píseň „Nuž Bohu děkujme“, načež senior udělil všem požehnání. Okolo 250 hostí se účastnilo společného oběda v německém domě. Farář Michalik, přetížený prací se stavbou kostela, si povolal roku 1906 osobního vikáře Otmara Muhra, rodáka z Břeclavě, který pracoval v Ostravě tři roky a kterého finančně zajišťoval evangelický spolek v Německu. Posvěcení kostela Koncem roku 1907 se stavba chrámu chýlila ke konci. Bylo rozhodnuto, aby se slavnost posvěcení konala v pátek 1. listopadu, v den Všech svatých. Počasí bylo velmi krásné a tak se do Ostravy dostavilo železnicí, povozy i pěšky nesčetné množství evangelíků a. v. z celého Slezska i Moravy. K velkému počtu účastníků přispěla okolnost, že velká část polských členů ostravského sboru pochází z Těšínského Slezska. Byl to v tehdejším seniorátu slezském 25. chrám Páně a byl pojmenován chrámem Spasitele (varianta: kostelem Krista). Stavba si vyžádala i s vnitřním zařízením 300 000 korun, na tehdejší dobu nezvykle veliký obnos. Kostel má pyšný vzhled a liší se od jiných kostelů tím, že věž 60 m vysoká stojí po boku kostela. Vejdeme-li dovnitř, pozorujeme, že kostel má pouze dvě pavlače, totiž po pravé straně a vzadu. Na zadní jsou umístěny vzácné varhany, výrobek fy Rieger v Krnově. Oltář je z mramoru s velikým dubovým křížem a šesti svícny. Svícny daroval Jiří Chudoba, horník z Michálkovic, bývalý zástupce kurátora, se svou ženou, a kříž strojvůdce, presbyter Jan Balon se svojí ženou, z Přívozu. V apsidě oltáře jsou čtyři krásně malovaná okna, darovaná dobrodincem našeho sboru, insp. ekonomie Albertem Andrée. Na prvním zleva je znázorněn Ježíš, volající pracující a obtížené, na druhém je Ježíš, nesoucí kříž, na třetím Ježíš, přijímající malé dítky. Čtvrté okno je vyzdobeno ornamentem. Na levé straně před oltářem je velmi vhodně umístěna kazatelna. Je z dubového dřeva a stojí na mramorovém podstavci. Darovali ji paní Helena Čapková z Mar. Hor a Jiří Kubečka s manželkou z Vrbice. Na druhé straně proti kazatelně stojí mramorová křtitelnice, kterou daroval farář Jan Michalik. Nad kazatelnou a křtitelnicí byly do oblouku napsané výroky z Písma svatého, německy: „Jeden je mistr váš, Kristus“, a „Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží, a střeží ho“, polsky: „Kdo vůli Boží činí, trvá na věky“. Nad křtitelnicí nápis: „Nechte děti přicházet ke mně.“, a polsky: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen.“ Tyto pěkné nápisy byly v roce 1932 během rekonstrukce kostela při příležitosti 25. výročí jeho užívání odstraněny. Kostel má elektrické osvětlení. V kostele jsou tři lustry. Největší železný elektrický lustr o 60 svících jest před oltářem. Peníze na něj (srov.: na lustr nad boční pavlačí) složili: Ondřej Blahut z Mor. Ostravy, Pavel Blahut z Vítkovic, Ondřej Gryga (Grypa) ze Slezské Ostravy, Pavel Zunga (Junga) z Vítkovic, Adam Pindor ze Slezské Ostravy, Josef Šimík ze Slezské Ostravy, Jan Toman ze Salmovce, Jan Jadwiszczok z Vítkovic, Jan Folwarczny z Vítkovic a Josef Krygel ze Zábřeha.
SCEAV Ostrava
Farní sbor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Ostravě
